Příběh nemocného ženství

Tento článek je jiný než většina článků, které zde publikuji. Jde o osobní úvahu k tématu, o které zakopávám každý den. Tato úvaha je o ženách a je určena především pro ženy.

V poslední době je potkávám velmi často – ženy, které se nemají rády. Když byly malými holčičkami, patřilo mezi konverzační tabu vše, co souviselo s ženstvím, ženským cyklem, sexem… Jejich mámy se s nimi o ženství odmítaly bavit.

Někdo jim řekl, že menstruace je otrava, zbytečná přítěž, hloupost, při které bolí břicho, a při které nejde nosit bílé kalhoty a plavat.

Tyto ženy v dětství slýchávaly, že být ženou je zátěž, že muži to mají lehčí. Velmi dobře si zapamatovaly, že nesmí otěhotnět mladé, protože pak by pro ně skončila zábava a v jejich životě by nastaly velké komplikace. Aby se ubránily před těhotenstvím a ulevily si od bolestivé menstruace, užívaly často po celá léta hormonální antikoncepci. Za ideální považovaly, když se jim díky uměle dodávaným hormonům podařilo měsíční krvácení zcela vyrušit.

Protože ve své mysli mají většinou zakódován problém s ženskostí už od útlého věku, sužují je časté záněty pohlavních orgánů, močového měchýře, endometrióza, problémy s vaječníky, při menstruaci nadměrně krvácí, trpí velkými záchvaty migrén atd. Jejich sex stále není tím, o čem četly. Když se na sebe dívají do zrcadla, nevidí krásu, ale nedokonalá prsa, špatné proporce, nehezké křivky, celulitidu…

Do nekonečna se týrají honbou za dokonalostí, které však v její absolutní podobě nelze nikdy dosáhnout.

Některé se rozhodly, že budou žít proti konvencím společnosti. Někde uvnitř sebe totiž bezpečně ví, že nechtějí rodit a vychovávat děti, že jejich místo je jinde. Neustále se však užírají pocitem viny a mučí vlastní představou, že nejsou plnohodnotné. Tyto ženy svá těla a srdce často obalují štíty (kil, emocionální mlhy…).

Některé se trápí v nefunkčních vztazích. Nechají si ubližovat, neváží si svých partnerů, avšak zůstávají s nimi. Mimo jiné i proto, že odejít by v jejich očích znamenalo selhat jako žena. Uvnitř sebe cítí strach.

Další se domnívají že, před těhotenstvím je třeba nejdříve vybudovat kariéru, zajistit si materiální zázemí, užít si, cestovat… Celý svůj život se však naučily odkládat někdy na POTOM – rovná se NIKDY. Většinou kolem třicátých narozenin začínají poprvé uvažovat o dítěti. Rády si čtou si články o úspěšných herečkách a podnikatelkách, které se staly matkami po čtyřicítce, a které levou rukou s úsměvem na tváři a dokonalým make-upem zvládají skloubit povolání a péči o dítě. Někde v podvědomí však tuší, že s příchodem dítěte na svět by mohl nastat v jejich životě zlom. Mají pocit, že zmizí jejich osobní svoboda. Možná budou muset změnit pracně vybudovanou kariéru, vzdát se některých svých koníčků. Jejich mysl přepadá pochybnost, jestli to vůbec zvládnou. Bojí se, protože je nikdo nenaučil být mámou.

Po nějaké době programu „snažení se o dítě“ přicházejí na řadu hormony na stimulaci vaječníků a dělohy. Pak vyšetření na moderní klinice pro léčbu neplodnosti. Padají rozdílné diagnózy. Platí různě vysoké částky. Jejich mysl přepsala program „otěhotnění by znamenalo problém“ na „otěhotnět je problém“ . Téměř veškerý svůj čas a energii začnou postupně věnovat „problému otěhotnět“ . S teploměrem v ruce počítají své plodné dny, navštěvují léčitele, speciální cvičení, hledají různá alternativy, podstupují IVF několikrát v řadě za sebou… Veškerou koncentraci upínají na svůj problém a odborná řešení. Některé otěhotní a posléze potratí. Uvnitř pláčou, navenek však stále statečně tvrdí, že se nic neděje, o nic nejde. Začnou se stranit svých těhotných kamarádek a tvrdit, že řeči o plínách je nudí. Na rodinných sešlostech odměřeně odpovídají na dotaz, kdy budou mít dítě, že je ještě čas, že mají jiné priority. Jejich partneři jim přestávají rozumět a nechápou, co se stalo.

I když si to možná nechceme připustit, jsme často schopni a schopny svou myslí (stresem, stažeností…) „přivolat“ nemoc, ale také jsme schopni a schopny na základě nastavení své mysli mnoho svých nemocí léčit.

První krok k uzdravení spočívá v převzetí plné odpovědnosti.

Jako máma učím svou dceru být ŽENOU. Učím ji mít ráda své tělo, ženský cyklus a sebe samu v celé své jednotě. Učím ji něžnosti, lásce a empatii. Učím ji, že je JEN ONA sama JE KRÁLOVNOU SVÉHO ŽIVOTA a královně nesmí nikdo ubližovat, ani jí poroučet.

Toto poselství předávám dál všem ženám ve svém okolí.

Vztah k sobě samé je jedním z častých témat, které řeší mé klientky v rámci osobního koučinku. Metody pochopení, co člověk skutečně chce, jsou potom součástí mých koučovacích výcviků.          

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.