7 nejčastějších chyb, které děláme ve vztazích

Tento článek vám pomůže odhalit, jestli patříte mezi vztahové závisláky. Ukáže vám, kde je hranice mezi zdravou sebeláskou a negativním sobectvím a představí vám 7 největších chyb, které děláme ve vztazích.

Dovoluji si upozornit, že obsah tohoto článku a zde zmiňované techniky jsou určeny pouze pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. 

Co je to láska?

Na tomto místě si odpustím nudné filosofické rozbory o čtyřech podobách lásky. A stranou nechám i oblíbené citace psychologů o chemických procesech v našem těle vázaných na zamilovanost a posléze i na další stádia lásky.

Svou pozornost zaměřím na lásku jako sílu, která dává našemu životu smysl.

V ohnisku mé pozornosti bude láska partnerská.

Tento úhel pohledu bych shrnula jedinou větou: „Láska je.“

Jak vypadá zdravá sebeláska?

Abychom mohli žít ve zdravém láskyplném vztahu, potřebujeme se naučit nejdříve navázat láskyplný vztah sami se sebou.

Jen ten, kdo uznává sám sebe, své potřeby a své hranice dokáže cítit lásku k druhému člověku. Dokáže poznat, co je pro něho správné a dokáže odejít, když mu toxický vztah mnohem více škodí, než dává.

Sebeláska znamená nalezení sebe samého/samé ve své kompletnosti a síle. Obsahuje v sobě poznání toho, kdo jsem, kam jdu a co je můj záměr.

Zdravá sebeláska rovná se úcta a uznání sebe samých. Nemám-li rád/a samu sebe, neumím ani milovat druhé.

Důležitost zdravé sebelásky vyvstává nejpalčivěji ve chvílích, kdy selžeme a před námi se objeví úkol odpustit sobě samým. V této chvíli vstupuje na povrch životní pokora a nutnost uznat a přiznat si, že nejsem dokonalá/dokonalý. A že se stále učím a dovoluji si dělat zkušenost.

Bez zdravé sebelásky:

• se náš život smrskne v žebrání o pozornost, lepení černých děr a ve strach překročit svůj stín,
• opakovaně vztahově selháváme,
• točíme se v kolečku špatných zkušeností a nezahojených ran,
• a stáváme se obětí životních okolností a manipulace ze strany druhých lidí.

Zdravá sebeláska nerovná se sobectví, které v zahleděnosti do sebe nevidí potřeby druhých a dopady svých činů na jejich životy.

Jak žít šťastný vztah?

Abychom žili šťastné vztahy, je nejdříve třeba, abychom se naučili žít šťastni bez vztahu. Šťastný vztah vzniká z nadbytku lásky a z hojnosti toho, co mám v sobě k dispozici.

Šťastný vztah je vztahem, kdy platí, že:

„Chci tě ne proto, že tě potřebuji, ale protože tě miluji. Chci tě, protože jsem připraven/a dávat ti svou lásku a zároveň jsem připraven/a přijímat lásku tvou.“

Vyjádřeno metaforicky – na této energii postavený vztah přitahuje dva vnitřně silné jedince a vytváří něco většího. Něco, co jednotlivce přesahuje.

Nemocné vztahy štěstí (ani zdravou společnost) nevytváří.

Takové vztahy totiž bývají postaveny na:

• nedostatku,
• neschopnosti postarat se o sebe samé,
• strachu ze samoty,
• a lepení černých děr v sobě.

Stavba, která je postavena na špatných základech, vždy časem pod tíhou navršeného kamení spadne.

Podle psychologů člověk, který nedostatečně uznává sám sebe, vyžaduje toto uznání v podobě citové dotace od jiných. Vztah používá jako lepítko na svá dřívější zranění vzniklá většinou již v dětství.

Jedním ze základních ukazatelů, že jde o nemocný vztah, je strach ze špatného vztahu odejít.

Jak poznat závislost na vztahu?

PŘÍBĚH MÉ KLIENTKY: „Ve svém profesním postavení si nesmím dovolit ukázat slabost…Stále musím hrát „hru na silnou“, avšak uvnitř se cítím být čím dál křehčí… Nevím, jestli jsem dost dobrá… Pořád mám pocit, že mě někdo kontroluje, posuzuje… Bojím se, abych neudělala chybu… Zoufale se bojím samoty. O samotě zažívám šílené stavy paniky.

Cítím se prázdná a jsem odporná sama sobě…Po rozpadu příšerného manželství se mi zhroutil svět. Všechno na mě spadlo. Jediné, co mě drží, je ON. Pomáhá mi. Stará se o mě, abych měla kde bydlet, abych jedla… cvičila… zařizuje mi lékaře, zážitky…pomáhá mi v práci… Jedině v kontaktu s ním, mám pocit, že trochu žiju, ale společné chvíle si moc neužívám. Strašně se totiž v sobě samé bojím, že odejde. Bez něho to nezvládnu.

Mučím se představou, že možná má jinou… Počítám vždycky dny, hodiny, vteřiny, než se uvidíme… Vždycky když odjíždí, zažívám stavy úzkosti. Pokud mě opustí, neručím za to, co udělám, protože ztratím svůj jediný důvod žít…“

Člověk závislý na vztahu trpí neukojitelným nedostatkem uznání a lásky.

Jeho pocit pohody a štěstí se odvíjí od jednání druhého člověka, na nějž vložil značnou část odpovědnosti za svou životní realitu. Takový člověk většinou nemá vlastní plány. Respektive cítí se být naplněný jen ve spojení s člověkem, s nímž je ve vztahu.

Takový člověk se velice bojí rozchodu, neumí snášet samotu a bojí se sám zůstat. Po rozchodu okamžitě zapluje do dalšího vztahu.

Člověk závislý na vztahu neví, co sám v životě chce. Svůj život často i v praktických otázkách vkládá do rukou svého partnera. Svého partnera různým způsobem často citově vydírá, a to mnohdy velmi sofistikovaně, rafinovaně a netransparentně.

Citové vydírání může mít podobu:

• vytvoření dojmu šílených životních okolností, které se spikly proti němu,
• nemoci, kterou si drží a odmítá ji efektivně léčit,
• špatného psychického stavu,
• hraní na city,
• a snahou probudit v druhém silné pocity odpovědnosti (když mi nepomůžeš ty, nikdo jiný mi nepomůže, protože nikoho jiného nemám… potom, co strašného jsem zažila, nevidím smysl žít… jen když jsem s tebou, dokáži cítit alespoň trochu radost…).

Člověk závislý na vztahu často druhého enormně kontroluje a monitoruje (často tak, aniž by to jejich partner/ka poznal).

Partner/ka člověka závislého na vztazích permanentně realizuje projekt ŠTĚSTÍ, který však nikdy nelze naplnit. Člověk závislý na vztahu je totiž téměř permanentně nešťastný. Jeho základním vnitřním stavem je bezmocnost.

Opakem citové závislosti je ZDRAVÁ SEBELÁSKA.

7 nejčastějších chyb, které děláme ve vztazích

Během historie došlo k různým proměnám náhledu na mezilidské vztahy. Co však zůstává stejné, je potřeba lásky jako základní životní potřeba každého jednotlivce.

Láska je to, co dává našemu životu smysl a radost.

Láska je nejvyšší hodnota, kterouve společnosti máme.

V současné době narážíme v našich vztazích zejména na tyto problémy:

1. Neochota vytvářet hluboké vztahy

PŘÍBĚH MÉ KLIENTKY: „Když zůstanu chvíli v klidu, mám strach. Nevím, co chci. A nevím, jak to mám zjistit. Cítím se zvláštně divná a osamělá, i když mám kolem sebe hodně lidí. Jsem influencerka, tedy ta, která je veřejně známou osobností ovlivňující jiné. Jsem ta, která svůj život sdílí a natáčí na kameru. Dřív mě to hodně bavilo a dávalo mi to pocit výjimečnosti a smyslu.

Těšilo mě, když jsem si uvědomila, jak velký vliv mají slova, co říkám, na jiné lidi. Inspirovala jsem je svým příkladem, a to mi dodávalo sebejistotu. Pak mně to ale přerostlo přes hlavu a já ztratila kontrolu nad tím, kdo jsem já, a co je ta tvář, co ukazuji světu. Někdy dost pláču. Někdy nenávidím své tělo. Často už vůbec nevěřím tomu, co sama na kameru říkám. Navenek však vystupuji jako ta, co má všechno na háku, a co bere i smutek, hejtry a stavy úzkosti jako „SUPER zkušenost“.

Bojím se blízkosti. Dřív jsem se snažila najít si vztah, ale vždycky se něco pokazilo. Kolem mě není žádný zajímavý chlap, každý mě jen využívá pro své zviditelnění a já vlastně ani nemám čas na to, abych se s někým scházela a pak poznala, že to je už zase o ničem. Pořád něco fotím a točím. Rozhodla jsem se, že budu raději sama, jsem takto víc v pohodě. To, čemu nerozumím, je, proč se cítím tak prázdně, když je to moje rozhodnutí. Nejvíc by se mi líbilo, kdyby šlo vztah jen tak vyzkoušet a v případě, že by mi neseděl, ho bez udání důvodu a hlavně bez bolesti vrátit.“

Mnoho (zejména mladých) lidí má dnes jako životní program režim „single“. V souvislosti s rozšířením internetu a chytrých telefonů se stává normou životní styl skoků ze vztahu do vztahu. Rozchod nastává hned při první „chybě“ toho druhého, aniž by předtím došlo ke skutečnému přiblížení se a k vytvoření intimity.

Takové vztahy lze přirovnat k instantní polévce do hrnku, která na chvilku zahřeje. Ale to, co po ní zůstane trvale, když je konzumována příliš často, je pouze a jen bolavé břicho.

Za tímto jednáním se skrývá slabě rozvinutý koncept sebe sama (poznání, kdo jsem, kam jdu) a jen malá ochota k převzetí odpovědnosti za svou životní realitu. Jenže láska není emoce. Ale potřeba, která v nás zakořenila již někdy v pravěku. Po celou dobu existence lidstva jsme se vyvíjeli v tlupách. Díky tlupě a vztahům mezi jejími členy jsme přežili a posunuli se jako lidstvo dál. Bez vztahů postavených na intimitě a hloubce chřadneme, a to často doslovně i na somatické úrovni.

Člověk potřebuje člověka, aby byl lidský.

Aby jakýkoli vztah prospíval (včetně vztahu k sobě samému/é), je třeba na něm soustavně pracovat.

2. Netransparentnost našich záměrů

Často se setkávám se scénářem, kdy lidé (zejména) na začátku vztahu zastírají svůj skutečný záměr a cíl. A vytvářejí dojem, že chtějí úplně něco jiného. Něco, co je zcela identické s představou toho druhého.

Například: „Ne, mně fakt nevadí, že nikdy nechceš mít děti. Pro mě je to v pohodě, budeme se jen tak scházet.“

Přičemž ve skutečnosti: „Doufám, že co nejdříve změníš názor. Chci s Tebou založit rodinu. Život bez dětí si představit nedokážu.“

Což po čase konzervování lži vykulminuje ve frustraci a špatný psychický stav většinou všech zúčastněných.

Platí, že lásku ošidit nejde. Každá lež proti sobě samému se vždy proti nám samotným obrátí. Například v podobě nekonečného dlouholetého čekání „na zázrak“, který nepřijde.

3. Emoční kastrace

Emoční inteligence je předmět, který se na školách neučí a dnešní doba precizaci této oblasti nenahrává. Platí, že dnešní doba emoce nerozeznává a neumí s nimi žít.

Na jednu stranu jsme zahlcováni čím dál tím větším množství nejrůznějších informací, což vede ke stavu nutnosti expozice stále více a více přepjatým emocím, protože jen ty zaujmou naši pozornost.

Příkladem jsou televizní zprávy, které jsou dnes postavené kompletně na nepřetržitém probouzení údivu a udržování v módu strachu. Nebo třeba programově na vyhnaných emocích postavené televizní talentové soutěže.

Na druhou stranu podléháme stále více a více trendu vypadat, že jsme v pohodě za každých okolností, což se projevuje nejmarkantněji především na naší komunikaci po sociálních sítích, která dnes vypadá například takto:

• ON: „Když se ptáš, ano, spím s ní. Ale je to jen sex. Tebe ♥ .“
• ONA: „Aha. Tak se měj se hodně fajn a někdy se třeba potkáme☺“

Přičemž to, že je v podtextu této zprávy: „Jsem naprosto zlomená. Jsem v šoku. Bolí mě to, protože jsem ti věřila, ale hraju, že jsem nad věcí a obelhávám tak především samu sebe.“, se nikdo nedozví.

Věřím teorii a má profesní i osobní zkušenost tuto teorii potvrzuje, že nezpracované emoce, mají tendenci usazovat se v našich tělech v podobě psychosomatických onemocnění. Cesta ven z tohoto bludného kruhu je cesta k sobě a zároveň cesta k srdcím druhých lidí.

Prvním krokem je dovolit si dovolit své skutečné emoce:

• identifikovat,
• pojmenovat je
• a naučit se je nepřehlížet.

Emoce nám pomáhají nejen cítit prožitek a hloubku, ale zároveň jsou klíčové pro nastavení našich osobních hranic ve vztahu k druhým.

Emoční atomovka

Druhým pólem nesprávného zacházení s vlastní emocionalitou je potom tzv. emoční atomovka. Stav, kdy na druhého odpálíme emoci. A to okamžitě jakmile se u nás objeví, aniž by došlo k jejímu zpracování. Takto odpálenou emoci potom již nelze vzít zpět.

Obzvláště zákeřná je v tomto směru komunikace přes zprávy. Kde tím, že chybí neverbální (pro pochopení obsahu sdělení zásadní) složka komunikace, získává takto vyslané sdělení zcela jiný než zamýšlený význam. Aniž by někdy došlo ke skutečnému vyjasnění. Řešením (které se sama stále učím) je neposílat takto vytvořené zprávy ihned, ale s časovým odstupem, v němž dojde ke zpracování emoce a ujištění se, že toto je můj skutečný záměr. Nikoli prvotní šok.

4. Málo konstruktivní komunikace ve vztazích

Aby mohlo dojít k vytvoření intimního prostoru, kde je pro oba emočně bezpečné prostředí, je třeba o svých pocitech, o tom, co chci, mluvit.

Mnoho problémů vzniká ve vztazích, protože ten druhý fakt neví, co se děje, protože mu to nikdo neřekl.

Každý vztah je unikátní.

Za každým spokojeným vztahem je tvrdá práce.

5. Mnoho zahlcující komunikace ve vztazích

Podstatou vztahu, kde nám je dobře, není primárně neustálá komunikace ve smyslu stále něco do molekul rozebírat. Podstatou je prožitek.

Nepotřebujeme si neustále povídat, potřebujeme spolu zažívat a své prožitky a emoce sdílet.

Neustálé povídání si o všem a rozebírání všeho do nejmenších detailů odstraňuje ze vztahu polaritu, která je nezbytným předpokladem pro vzájemnou přitažlivost a vášnivý sex.

6. Nejsilnější vztah máme se svým telefonem

Odpovězte si na tyto otázky:

• Komu patří váš první ranní pohled, když se probudíte?
• O koho se nejpečlivěji staráte, aby měl stále dost energie?
• Ke komu směřujete během dne nejvíce pozornosti?
• S pohledem na koho trávíte během dne nejvíce svého času?

Pokud je vaše odpověď MOBILNÍ TELEFON, zamyslete se, jak dalece vás tato skutečnost ovlivňuje ve vašich vztazích v reálném světě.

Je vztah s telefonem tím správným vztahem, který chcete žít? Budete to stejně hodnotit i z perspektivy konce?

7. Čas

Žijeme tady a teď a svůj život máme jen jeden. Svou realitu si aktivně vytváříme.

Pokud do svých vztahů neinvestujeme čas, vytrácí se z nich prožitek, intimita, hloubka. Platí, že každá povrchnost v tomto směru nás dříve či později dožene.

LÁSKU OŠIDIT NELZE.

Sama za sebe přidám ještě jedno přání, které mám. Chtěla bych, aby si dnes ženy více dovolovaly být NĚŽNÉ a muži, aby si více vážili svých slov a byli v nich PEVNÍ.

LÁSKA je nejvyšší hodnota, kterou máme.

Chcete se naučit víc?

Chcete se naučit, jak lépe porozumět sobě samým? Chcete zlepšit své komunikační dovednosti a tím i své vztahy? Přihlaste se do sebezkušenostního kurzu Kouč.

Chcete se naučit pomáhat ostatním měnit jejich životy? Naučte se koučovací a NLP techniky v kurzu Kouč osobního rozvoje – v kompletním startovacím výcviku pro vaši úspěšnou praxi.

Chcete si osvojit koučovací a NLP metodiku do mimořádné hloubky? Přihlaste se do desetiměsíčního komplexního vzdělávacího programu NLP Kouč.

Těším se na vás!

Použité zdroje

• Carl Alasko: Emoční balast, Zbavte se nevědomé manipulace, Portál, 2015, Praha
• John M. Gottman, Nan Silverová: Sedm principů spokojeného manželství, Jan Melvil publishing, 2015
• Obrázky: staženy 16.3.2019 z pixabay.com licence CC0

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.