Jak přežít neradost? 5 tipů, jak si dodat pohodu do života

Možná to znáte. Podle druhých si nemáte na co stěžovat. Měli byste být šťastní, ale víte, že nejste. Avšak na druhé straně nejste ani nešťastní. Váš život tak nějak plyne v sérii úkolů a povinností a vy si jen těžko vzpomínáte, kdy jste naposledy cítili pořádnou radost. Tento článek je především o tom, jak dostat šťávu a radost zpátky do života.

Dovoluji si upozornit, že obsah tohoto článku a zde zmiňované techniky jsou určeny pouze pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství, psychodiagnostiku, psychiatrickou či jakoukoliv jinou léčbu. 

Jak se cítíte? Nerozumíte sami sobě?

Možná jste naštvaní sami na sebe, protože byste přece měli být v úplné pohodě. Máte kde bydlet, co jíst, některé vztahy vám fungují lépe, nějaké méně dobře. Jste plus mínus zdraví a splnili jste si mnoho z cílů, které jste si dali.

Víte, že ve srovnání s opuštěnými sirotky hladovějícími v Africe si nemáte na co stěžovat. A proto se zlobíte sami na sebe, že si v této situaci vůbec dovolíte stěžovat a stydíte se za to. Jenže vaše pocity nedefinovatelného něčeho, co je divně, tímto nemizí. Naopak.

Možná se cítíte uštvaně, podivně unaveně. Jsou rána, kdy se budíte s přáním, aby už byl večer. A většinu dne máte pocit, že stísněni v čase a diktátu valících se termínů neustále jen někam běžíte. Vaše myšlenky vám v hlavě šrotují jak o závod a někdy vám nedají ani spát.

Svou nespokojenost se sice snažíte navenek nedávat najevo, jenže ona se v přestrojení objevuje v určitých chvílích. Zejména tehdy, kdy podlehnete zbytečnému konfliktu s blízkými, na něž v předráždění ventilujete emoce. Ty však s konkrétní situací nemají téměř nic společného.

Svůj divnostav nenaplněnosti a neradosti moc neumíte pojmenovat a netušíte, co by vám pomohlo.

Možná se snažíte uklidnit tím, že podlehnete hře na AŽ (až dostavím dům…až budu mít partnera…až děti dostudují…až…budu v pohodě). A časem zjišťujete, že v této hře nejde vyhrát. Protože po AŽ by mohlo nastat jen ještě větší prázdno, a proto si rychle stavíte AŽ nové.

Možná si kladete otázku: Jak poznat, jestli je to, co cítíte, jen krátkodobá nespokojenost? A jestli časem odezní? Nebo jestli jde o něco fatálnějšího, co bagatelizací a podceňováním jen nabude na síle? A časem vás to s velkou parádou povalí (pokud budete nevyhovující stav i nadále ignorovat)?

Rozpoznejte signály svého těla

Odpověď, kterou hledáte, vám dá vaše tělo.

Naše tělo nám zasílá signály dlouhodobé životní nepohody už velmi dlouho před tím, než u nás dojde k fyzickému nebo psychickému kolapsu.

Co vám říká vaše tělo? Jaké obtíže dlouhodobě potlačujete? Jak často vás bolívá hlava? Jak často míváte trávící obtíže? Jak vypadá váš spánek? Jak často vás bolí záda? Jak často vám bolestivě zatuhne šíje? Jak často míváte afty, popraskané koutky? Jak často býváte nachlazení? Jak časté jsou u vás úrazy z nepozornosti a přepínání se?

Permanentní ignorování signálů těla, že jste v nepohodě, nepotlačíte polykáním hrstí léků proti bolesti, na utlumení, na podporu… Své nepohody se nezbavíte ani přenosem odpovědnosti za své zdraví na autority v bílých pláštích a doufáním, že to za vás vyřeší. A že to třeba časem nějak přejde a vy se budete jen tak z ničeho nic najednou cítit fajn za stálého pokračování ve stále stejně nevyhovujícím způsobu života.

Neřešení příčin vaší dlouhodobé vnitřní nepohody nejde do nekonečna. Je to jak s pružinkou, kterou když neustále přepínáte, tak jednoho dne (možná i s parádní ránou) praskne.

POZOR: Vyskytují se u vás dlouhodobě pocity prázdna, smutku, beznaděje nebo méněcennosti? Ztratili jste zájem o své dříve oblíbené činnosti? Dokážete se jen těžko přimět k aktivitě? Jste nevýkonní, trpíte nechutenstvím, máte poruchy spánku a pronásledují vás myšlenky na smrt? Může se jednat o signály onemocnění deprese.  Zde je na místě neotálet a vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc. Váš stav není status quo a jeho zlepšení je možné.

Každý z nás je odpovědný za své štěstí

Nikdo jiný a nic jiného to za nás nevyřeší, nezařídí, ani z ničeho nic naše pocity k lepšímu nezmění. Jakýkoli zásah zvenčí je vždy jen krátkodobým a krátkozrakým řešením. Veškerá odpovědnost za naše myšlenky, činy a pocity (včetně radosti) je tak v našem životě jen na nás.

Ze všeho nejdříve si uvědomte toto: nebýt stále jen v pořádku, je zcela v pořádku. Život každého člověka je prostoupen okamžiky štěstí a radosti, stejně tak jako okamžiky hledání. Život v dokonalé permanentní usměvavé pohodě existuje jen prohnán mnoha filtry v umělé realitě na sociálních sítích. Skutečný život důvěrně zná i pocity ztracenosti, smutku, vzteku, zklamání, lítosti a je normální tyto pocity cítit v situacích, kterým náleží.

Naše životní okolnosti se mění okamžik od okamžiku. Co bylo včera, nebude zítra (za týden, za rok…) už platit. Naše budoucnost ještě nebyla napsána a v současné chvíli máme k dispozici nesčetně možností, kterými se může ubírat dál.

Pamatujte si, že ve chvilkách, kdy se necítíme zcela dobře, máme tendence fixovat se na myšlenku, že takto (ne zcela dobře) to půjde dál. A že se naše situace nezlepší. Faktem však je, že život se neustále mění a my se měníme s ním.

To, co nás nejvíce sráží na kolena, je pocit, že se situací nemůžeme nic dělat. Z pozice bezmoci většinou skutečně žádnou cestu před sebou vidět nejde.

Jakmile změníme úhel pohledu a podaří se nám začít se vnímat jako osoby plně kompetentní ke změně, kterou máme jen a jen ve svých rukách, a která je možná, najednou se jakoby zázrakem před námi začnou otevírat nové a nové možnosti. O kterých jsme dříve ani neměly tušení.

Do našich žil se společně se změnou a nárůstem pocitů spokojenosti spojených s tvorbou něčeho nového začíná vlévat energie a radost. Naše vnitřní nastavení potom jakoby samo přitahuje další a další pozitivní zkušenosti v tomto směru.

Odpovězte si na několik otázek

V základu pro tuto změnu stojí co nejdetailnější prozkoumání otázek:

• Co chci místo toho, co nechci?
• Jak to bude vypadat, až v mém životě bude fungovat vše tak, jak chci?
• Jak se budu chovat? Jak se budu cítit? Jak budu přemýšlet? Čeho si na mně všimnou ostatní?

Platí, že co si naše mysl nedokáže představit, jen těžko může v realitě nastat.

Na co směřujete svou pozornost?

To, na co směřujeme svou pozornost, ve svém životě posilujeme. Problémy nepocházejí ze situací samotných (většinou). Ale ze způsobu, jakým o problémech přemýšlíme. Problémem je to, co si jako problém označíme. Jestliže se začneme na věci dívat jako na složité, nemožné, obtížné…, stanou se jimi.

Čím více se do problému noříme, tím více jej fixujeme v realitě. Selektivním zaměřením své pozornosti a myšlenek na neradost, svázanost, uhoněnost a spoutanost povinnostmi si svůj problém hýčkáme. A rozmazlujeme ho mnohem více než právě narozené dítě. Většinou jsme to však jen a pouze my sami, kdo se spoutává. Svou vlastní aktivitou se sami v sobě stáváme obětí svých vlastních přesvědčení o tom, co je a není možné. Naši kreativitu najít řešení zabíjí neproduktivní úvahy na téma, co všechno je na dané situaci špatně, naše omezující přesvědčení a úzkost ze změn.

Už od pravěku inklinujeme spíše k pohodlnosti a ze změn máme strach, protože změna (vystoupení ze stereotypu) může bolet. Bojíme se, že změnou ztratíme již vydobyté. A že bude ve výsledku ještě hůř.

Jenže jestliže nemáme výsledky, po kterých toužíme, je třeba změnit to, co a jak děláme. Velmi pravděpodobně totiž existuje jiná, mnohem efektivnější cesta k řešení.

Ty největší limity, které v životě máme, jsou spojeny s omezením nastaveným v naší mysli. Většina strachů je ve skutečnosti mnohem větších, než jaké jsou možnosti nejtemnější možné reality. Nejhorším strachem bývá strach ze strachu.

Mám pro vás otázku

Jak byste si odpověděli na tuto otázku:

Představte si, že se ráno probudíte a něco je jinak. Přes noc se stane zázrak a vy se najednou budete cítit naplněni radostí. Jenže nebudete vědět, že se tento zázrak stal. Podle čeho byste ho poznali? Co všechno by bylo jinak? Co všechno byste dělali jinak? Jaké myšlenky by se vám honily hlavou? Kam by směřovala vaše energie?

Pro většinu lidí souvisí radost, pocity štěstí a spokojenosti s tím, že:

• dělají věci, které je naplňují,
• mají dobré vztahy
• a znají své životní cíle (vědomě utvářejí realitu svého života).

Dosažení cíle není podmínkou pro pocit štěstí

Platí, že dosažení cíle neznamená samo o sobě podmínku pro náš pocit štěstí.

Nemáme-li žádný životní cíl, přijímáme postoj oběti bez možnosti vlivu na utváření podmínek svého života a jeho směřování. Spadneme-li však do opačného extrému, kdy se upneme na plnění stanovených met, odkládáme naši spokojenost a pocit štěstí na nejistý a neustále se odsouvající bod v budoucnosti. A stáváme se tak otroky nikdy nekončícího boje s větrnými mlýny.

Nic z venku nám dlouhodobý pocit štěstí nepřinese.

Naše pocity štěstí jsou propojeny s vědomostí našich záměrů, kroků a činů a s neodkládáním naší spokojenosti na nejistý bod někde ve vzdáleném fakticky nikdy nedosažitelném horizontu naší budoucnosti. Pocity našeho štěstí se vážou k „bytí na cestě za naplněním našich cílů“.

Sestrou štěstí je vděčnost.

Každý člověk prochází v životě svým vlastním procesem hledání, fázemi dezorientace a nejistoty.

Časem se učíme chápat, že naše představy mohou být diametrálně odlišné od představ jiných. Každý člověk ví nejlépe sám, jaké rozhodnutí je pro jeho život to pravé. V procesu hledání vlastního řešení je třeba opustit nerealistické fantazie a očekávání, ale přesto postupovat s odvahou.

Žádné zaručené univerzální recepty a čáry máry řešení neexistují, jejich hledání je proto zbytečná ztráta energie. Vše, co potřebujeme ke změně, máme k dispozici.

Jak si dodat radost a pohodu do života?

Následující seznam bodů pro dodání si radosti a pohody do života a rozpohybování vaší spící životní energie proto berte jen jako možnou inspiraci:

1. Ukliďte si

Začněte šatníkem. Vytřiďte všechno, co nenosíte a dejte to na charitu. Pokračujte kuchyní a postupně celým bytem. Potom ukliďte své pracovní místo. Ukliďte svůj počítač, vymažte staré soubory, seřaďte si složky… Velmi pravděpodobně pocítíte nárůst energie a s tím spojenou potřebu a sílu uklidit si následně i své vztahy, hlavu a život obecně. Cokoli, kde vytvoříme prostor, uvolňuje místo pro něco nového.

2. Buďte laskavější k okolí

Začněte cíleně zařazovat malé laskavosti do svého života. Usmívejte se na lidi, s nimiž přicházíte do kontaktu. Darujte květinu. Pošlete poděkování. Napište ručně krásný milostný vzkaz. Udělejte pro druhé něco pěkného, co od vás neočekávají. Tyto pozornosti se vám mnohonásobně vrátí v podobě pozitivních emocí.

3. Buďte laskavější i sami k sobě

Buďte laskaví i sami k sobě. Začněte korigovat svůj vnitřní dialog. Odstraňujte z něj věty jako: „Jsem blbá.“ „Jsem kretén.“ „To nedokážu.“ „To nezměním.“ Ptejte se často sami sebe, jak chcete, aby váš život vypadal. A co pro to můžete udělat právě teď v tomto okamžiku. Otočte pozornost od toho, co ve svém životě nechcete k tomu, co chcete.

4. Hýbejte se

Dopřejte si čas strávený v přírodě. Tančete sami pro sebe na hudbu, kterou máte rádi. Dodejte do svého života pravidelný pohyb, který vám dělá dobře a přináší vám dobré pocity.

5. Dělejte to, co vám dává smysl

Ptejte se po smyslu. Dělejte to, co vám smysl dává. Vodítkem vám může být například otázka, jakou vzpomínku na sebe chcete zanechat, až jednou odejdete.

Někdy je dobré uvědomit si, že malá kapka ke kapce dokáže prorazit skálu. Každá malá změna vpřed se počítá. Každodenní malé změny vytvářejí v dlouhodobém horizontu velký pokrok.

Jediné limity, které v životě máme, jsou spojeny s omezením nastaveným v naší mysli.

Buďte s radostí 😊

Naučte se víc

Přihlaste se na kurz NLP kouč a osvojte si fascinující a mimořádně efektivní techniky změny.

Nebo se zúčastněte kurzu Kouč, kde se naučíte změnit své myšlenkové stereotypy.

Chcete se naučit pomáhat jiným na profesionální úrovni? V tom případě je pro vás kurz Kouč rozvoje osobnosti.

Použité zdroje

Zpracováno podle:

• Monika Gruhl, Hugo Körbächer: Psychická odolnost v každodenním životě, Portál, Praha, 2013
• Richard Bandler a kol.: NLP pro každého, BizBooks, Brno, 2013
• Shawn T. Smith: Uživatelská příručka k vaší mysli, Grada Pubishing, Praha, 2014

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.