Životní krize. Jak přežít rozchod nebo ztrátu zaměstnání? Učiňte ve svém životě důležitý restart

Životní krize čas od času bohužel potká každého z nás. Zajímá vás, jak ji zvládnout, i když vám v takovou chvíli vůbec není do smíchu? A když slovo naděje zní stejně jako slovo prázdno?

Dovoluji si upozornit, že obsah tohoto článku a zde zmiňované techniky jsou určeny pouze pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství, psychodiagnostiku, psychoterapii, psychiatrickou či jakoukoliv jinou léčbu. 

Potkala vás životní krize? Proveďte restart

Co vás jako první napadne při zaseknutí vašeho počítače? Pravděpodobně jeho restart. To stejné bychom měli udělat i sami se sebou v situaci, kdy nás dožene životní krize.

I když se nám právě zbortil svět a my kolem sebe ani před sebou nevidíme nic jiného než tmu, je potřeba vědět, že jde vždy jen o momentální realitu aktuálního okamžiku. Která nemá moc předpovídat, jak skutečně bude vypadat náš život v budoucnosti. Při náhlém uvědomění si nutnosti zásadní změny… po rozchodu…po ztrátě práce… náš život nekončí.

To, že nás nečeká jen samá růžová pohoda, poznáváme ve svém životě poměrně brzo. Už jako malé děti se naučíme bát se… Selháváme… Zažíváme zklamání… Postupem času se k většině z nás připojí pro určitou životní etapu slzy, vztek, smutek, tíseň… vyvolané neúspěchy, rozchody, nemocemi, ztrátami, problémy v práci… Chvíle radosti se střídají s prázdnem a s obdobím neradosti a v tom nejhorším bodě se nám zdá, že i pomyslné světlo na konci tunelu pro nás právě zhaslo.

Jak přežít a zvládnout uvědomění si nutnosti změny?

Příběh Jana: „Je velmi zajímavý. Je velmi chytrý… přitažlivý… šikovný…má dobré srdce, i když sám o sobě často pochybuje. Neumí se zklidnit, a tak neustále utíká sám sobě. V tomto závodě sešněrovaném mnoha dogmatickými pravidly bez hlubšího prozkoumávání jejich smyslu nikdy nevyhraje. Protože jakmile dobíhá k nějaké metě, okamžitě si ji odsune dál.

Nevzpomíná si, kdy naposledy cítil radost. Netuší, co vlastně skutečně on sám chce. Protože už zapomněl, jaké to je, dovolit si dovolit. Své niterné myšlenky a pocity se nenaučil sdílet.

Uvnitř sebe má touhu po blízkosti a napojení, bojí se však vnitřních zranění, proto se programově do hlubších citů nepouští. V případě, kdy si zanalyzuje, že by je s někým cítit mohl, raději před tímto neznámým světem uteče, poškodí ho a následně zabředne ještě mnohem těsněji do pro něj dobře známé zóny domnělého pohodlí v jeho životě již pevně zakotvených nemocných vztahových vzorců.

Svým osobnostním nastavením svázaným řadou nesmyslných přesvědčeních o tom, co by se správně mělo, přitahuje jako magnet vztahové upírky. Ve vztahu, který se mu již dlouho tak nějak děje, sebou nechává manipulovat stále silněji, avšak to že se jedná o manipulaci, si on sám pravděpodobně nikdy nepřizná. Jeho ego se chce tak moc křečovitě držet pohádky o „silném rytíři nad věcí a křehoučké slabé víle, která bez něho v krutém světě sama jistě zhyne“, až ho to fyzicky bolí.

Jeho tělo mu už dlouho množstvím nejrůznějších nemocí, zranění a podivných náhod signalizuje, že jeho volby pro něj nejsou v pořádku. Neslyší, a aby svůj osobní život aktuálně řešit nemusel, zahlcuje se stále větším a větším množstvím práce a fyzického cvičení.

V noci, když někdy nemůže spát, si ve slabých chvilkách uvědomuje, že způsob života, který si svou vztahovou pasivitou zvolil, pro něj není správný. Tyto myšlenky však okamžitě zahání a utěšuje se tvrzením, že může být mnohem hůř, což se postupně i děje. Doufá a čeká, že se to, co má dál dělat, nějak časem ukáže samo, že on sám nebude muset nikomu ublížit a pravděpodobně vůbec nedohlédne, jak moc tímto svým postojem fakticky ubližuje.“

Velká krize přichází postupně

V našem životě přicházejí různé těžkosti. Obvykle se naučíme jim čelit. Zvládáme:

• hádku se šéfem,
• neoprávněný výpad citově labilní kolegyně,
• nespravedlivě rozdělenou pracovní zátěž,
• náhlou nemoc rodičů,
• pocity, že nám život protéká mezi prsty
• i absenci vřelé lásky.

Narůstající drobné signály nespokojenosti, které nám zasílá naše tělo, permanentně potlačujeme. Tlumíme je léky či odkloněním pozornosti v danou chvíli jinam.

Malé události, kdy se cítíme nesvobodní, pod tlakem a v nepohodě, si pečlivě střádáme. Jako korálky na šňůrce. A nedochází nám, že šňůrka může jednoho dne s třeskotem prasknout.

FAKTEM JE, že velké krizi se dá většinou předejít (nejedná-li se o naprosto nečekané fatální události).  Avšak my většinou vůbec nejsme schopni zachytit a rozklíčovat drobné signály, že se s námi něco děje.

Nezastavíme se a nepřemýšlíme, proč se nám vlastně někam nechce jet…, proč nás tak rozčiluje parfém a hlas naší kolegyně…, proč se nám stáhne hlas vždy, když…. A pak přijde rána, která nám otevře oči poznání. Domnělé jistoty spadly. Brána, kterou naše psychika tak pečlivě chránila zdi stavěné na naši obranu před skutečnými pocity, byla proražena. Jenže za ní nás nečeká žádná slavobrána ani radost z vítězství, ale propast zklamání a momentální beznaděje.

„Vždyť toto přece není život, který chci žít. Toto není realita, v níž je mi dobře. Co mám teď sakra dělat?“

Někdy stačí opravdu málo

Kolem sebe vidíme jen prázdné temno a uvnitř cítíme chlad.

Pověstná poslední kapka přitom nemusí být ve světle toho, co jí předcházelo, nijak veliká. Někdy stačí pouhý jeden jediný pohled na člověka, vedle něhož se probudíme tak jako každý den po ránu. A náhlé uvědomění si, proč nás každý den v této stejné situaci úzkostí sevře břicho.

A někdy nám to dojde třeba jen při pádu na hlavu z nepozornosti při józe, když myšlenkami neustále bloudíme jinam. Protože se od zamotaného klubka potíží už vůbec nedokážeme odpoutat…

A někdy stačí třeba jen v davu uvidět člověka podobného tomu, o němž jsme si náhle jako blesk z čistého nebe uvědomili, že je to ON, s nímž cítíme vzácné souznění a lásku. Po které toužíme, a kterého jsme sami svým jednáním nechali nenávratně zmizet někam daleko.

Někteří lidé se v této situaci náhlého ostrého poznání vrhnou do další ještě hlubší pasti. Zahltí se ještě větším pracovním balvanem…, nechají se uvrtat do ještě větší vztahové manipulace…, nastaví si ještě obtížnější a vzdálenější nesmyslné mety…

Opakují stále ten stejný vzorec jen ve zvýšených obrátkách. Pořád dokola. Někteří utečou do dalších nemocí. Návod, odkud začít rozplétat klubko beznaděje, se v této situaci hledá jen těžko.

Pamatujte si, že:

• Neexistuje žádná univerzální rada ani lék.
• Každý člověk je unikátní. Stejně tak jako je unikátní jeho životní zkušenost.
• A jakýkoli návod pro tuto situaci, je tak vlastně jen zkouškou, kterou si můžeme, ale nemusíme dovolit prožít.

7 kroků, jak opustit krizi

Níže pro vás mám sedm kroků, jak se dostat ven z krize uvědomění si nutnosti změny.

Kdy používáte slovo musím?

Nejdříve si uvědomte, kde všude a v jakých situacích používáte slovo MUSÍM. Toto slovo nahraďte slovem MOHU. Co to pro vás znamená? Jak to dopadá na váš život?

Jaký je váš motiv a postoj?

Přemýšlejte o svých motivech a postojích. Přemýšlejte o fungování systému, v němž se pohybujete. Uvědomte si, že to nejlepší, co můžete pro blaho systému udělat, je postarat se sami o sebe a svou vnitřní pohodu. Jen ten, kdo má dostatek vnitřní síly, ji umí efektivně nasměrovat ve prospěch celku a dokáže tak pomoci ostatním.

Vše je otázkou vaší volby

Vězte, že vše se vám děje na základě vaší osobní volby. I nicnedělání je volba – „nedělat se svým životem nic a dovolit okolnostem (ostatním), aby s vámi hýbali podle libosti.“

To, co člověka paralyzuje a vrhá do beznaděje, je naučený postoj oběti. Jde o svíravý pocit vnitřní nesvobody, tlaku a nemožnosti ovlivnit svou životní realitu. Pozor také na past falešné pokory, kterou mnoho z nás maskuje nedostatek osobní odvahy k převzetí plné odpovědnosti za svůj život. Že jde o past falešné pokory poznáte na základě trvalého pocitu vnitřní utlumenosti, oddalování řešení vašeho problému do nekonečna a strachu ze správné volby.

PAST FALEŠNÉ POKORY JE schopnost vymyslet si nesmyslné a jen zdánlivě logické důvody, proč raději zatneme zuby a dál setrváme v pro nás nepříznivých podmínkách.

Jaké signály vám zasílá vaše tělo?

Uvědomte si signály, které vám zasílá vaše tělo. Kdy a v jakých situacích vás bolí břicho? Kdy nemůžete spát? Jak často vás přepadají různé virózy?

Minulost změnit nelze

Uvědomte si, že svou minulost nezměníte, proto nemá smysl se o to snažit. A proto ani nemá smysl se v ní šťourat. Pokud se budete k minulosti vracet, dělejte to jen proto, aby vás poučila z vašich chyb.

Představujte si

Představte si, že přesně tu stejnou životní realitu jako vy právě prožívá člověk, jehož si vážíte a máte ho velmi rádi. Co vidíte? Jak to vnímáte? Co mu radíte? A představte si, že se díváte na film, kde hraje nějaký neznámý herec a v tomto filmu se mu děje všechno přesně tak, jako se nyní děje vám. Co vidíte? A jak byste chtěli, aby ten film pokračoval?

Každá volba je správná

Vězte, že každá volba, kterou učiníte, je z pohledu budoucnosti správná. Žádná nejlepší volba neexistuje. Vždy jde o to, najít tu nejlepší volbu pro vás. Až nyní se zeptejte v tichosti sami sebe, co OPRAVDU CHCETE a dovolte si dovolit naprostou upřímnost.

Jak přežít a zvládnout rozchod?

Příběh Petra: „Byl to šok z čistého nebe. Nečekal to. Byl s ní tak šťastný. Prý už ho nemiluje. Sbalila si věci a dál se s ním odmítla bavit. Odešla k jinému, kterého miluje. Nevěřil tomu. Zkoušel ji přesvědčit, aby byli alespoň přátelé. Napsal jí snad tisíc zpráv. Neodpovídala. Nebrala mu telefon. A tak chodil tam, kam chodila ona, aby ji alespoň na chvíli uviděl. Po čase pochopil, že je definitivní konec. Rozbrečel se. Opil se. Nic mu teď nedává smysl…“

V tabulce míry dopadu negativních důsledků závažných životních situací na psychiku a zdraví člověka náleží rozchodům a rozvodům nejvyšší příčky.

5 fází vyrovnání se s rozchodem či rozvodem

Podle psychiatrů prochází většina z nás po těžším rozchodu či rozvodu těmito pěti fázemi vyrovnání se.

FÁZE PRVNÍ: Šok, negace a popření

Přesvědčení, že toto nemůže být pravda, že jde o omyl, který se brzo vysvětlí. Následují toužebná přání a osnování představ, jak se bývalý/á připlazí po kolenou, kajícně odprosí. Následuje směs zoufalství, sebeobviňování, hledání příčin PROČ a vyvolávání prázdné naděje.

FÁZE DRUHÁ: Hněv, vzpoura a agrese

Touha korunovaná mnoha akcemi dokázat bývalé/mu, o co všechno přišel/a. Tato fáze bývá většinou provázena častým dramatickým vyprávěním o chybách ex na potkání komukoliv, kdo je zrovna kolem.

FÁZE TŘETÍ: Touha najít si někoho jiného

Smlouvání a vyjednávání s osudem, že sám/a rozhodně nezůstanu, že si rychle najdu někoho k sobě… V této fázi dochází poměrně často k promiskuitním epizodám i u jinak monogamně nastavených osob. Cílem těchto krátkodobých „vztahů“ ze zoufalství je posílit si sebevědomí a dokázat si, že je o mě zájem. Tato šidítka však většinou přináší spíše kocovinu než kýžené pozitivní pocity.

FÁZE ČTVRTÁ: Období temna

Porozchodová deprese a smutek. Pocit, že pryč je všechno dobré a všechna naděje se vytratila.

FÁZE PÁTÁ: Smíření se

Přijetí situace, jaká je. Svobodné rozhlédnutí se po tom, co je v rámci nových životních podmínek možné. Integrace prožité zkušenosti a pochopení, že rozchod, vystřízlivění a ztráta iluzí není konec světa, ale možnost začátku něčeho nového – lepšího. Uvědomění si, že všechno zlé, může být k něčemu dobré. Hledání a postupné nacházení toho, co teď skutečně dál v životě chceme.

Dokážete obnovit svoji vnitřní sílu?

Ne vždy a nikoli každý dokáže těmito pěti fázemi projít hladce. Někteří lidé se v některé z fází zablokují a nedokáží se z ní pohnout dál. Někteří tak například zůstanou po celý zbytek života uvězněni v zoufalství, negaci, depresi… a v životním programu potvrzování si, že všechno je špatně.

Ten kdo svůj osud dokáže plně přijmout, stojí okamžikem těžkého rozchodu na dně, ale z tohoto dna se následně dokáže odrazit, obnovit svou vnitřní sílu i sebevědomí. A vystoupat až nahoru, kde si vytvoří a naplní své nově vytvořené cíle. Jeho život je poznamenám pro lidskou psychiku mimořádně náročnou zkušeností, možná též ztrátou naivity a určité bezstarostnosti. Ale to, co integrací této zkušenosti do života získává, je dar zralosti.

POZOR: Neexistují chyby. Jsou to jen zkušenosti a každá zkušenost nás vždy posouvá dál. Rozvod/rozchod neznamená konec života, ale začátek nové etapy.

Jak přežít a zvládnout ztrátu zaměstnání?

Příběh Žanety: „Zpětně se jí zdá, že mohla odtušit mnohem dříve z pohledů kolegů a úsečných poznámek šéfa, že se něco děje. Jenom tomu nechtěla věřit. Měla pár let před důchodem. Svou práci vykonávala vždy svědomitě a vždy nad rámec toho, co se po ní požadovalo. Věděla o každé zakázce, a jako jediná na oddělení věděla přesně, co je potřeba k jejímu odbavení. Osobně znala každého dodavatele a věděla, jaké jednání oceňují jejich klienti.

Šéf jí říkal NAŠE SLUNCE a často jí teatrálně opakoval, že bez ní, její krásy a jejích zkušeností by mohli celou firmu rovnou zavřít. Když šéf přijal na místo své asistentky novou mladou kolegyni Evu, bylo jasné, že k ní chová nekritický obdiv. Nakonec se jeho zájem o ni překlopil v „tajný“ milostný poměr, o kterém na oddělení všichni věděli, a který byl častým námětem hovorů při kávičkových pauzách.

Žanetě došlo až zpětně, jak moc na ni Eva žárlila, a jak moc jí vadila. Výpověď nečekala. Svět se jí zhroutil pod rukama. Nemá našetřené žádné peníze a děsí se toho, že nedoplatí hypotéku, na kterou zůstala po rozvodu sama. Nejvíc ji však bolí, jak se od ní ze dne na den odvrátili kolegové a kolegyně. Připadá si stará, použitá a odkopnutá. Děsí ji, že nestačí aktuálním trendům na trhu práce.“

 5 fází vyrovnání se se ztrátou zaměstnání

Ztráta práce je ztráta jako každá jiná. Stádia vyrovnávání se s touto konkrétní životní realitou vypadají následovně:

FÁZE PRVNÍ: Šok a popření

Uklidňování se planou nadějí, že se vše nějak uklidní, zvrátí. Odmítání. Snaha zapomenout na to například vypnutím na dovolené.

FÁZE DRUHÁ: Hledání viníka

Agrese a hledání viníka, proč zrovna vy. Touha natřít jim to. Hledání možností právní obrany atd.

FÁZE TŘETÍ: Snaha si rychle najít nové místo

Mobilizace a urputná snaha rychle si najít místo. Rozesílání životopisů na všechny strany. Odmítání ze strany potencionálních zaměstnavatelů. Vyčerpání se.

FÁZE ČTVRTÁ: Pochybování

Pochybnosti o sobě. Smutek. Nízké sebevědomí. Bezvýchodnost. Pocit bezcennosti a i z tohoto pramenící opakované nezdary při přijímacích pohovorech.

FÁZE PÁTÁ: Nalezení nové práce

Integrace zkušenosti ústící ve smysluplné hledání a nalezení nové práce (někdy nového životního směru).

TO NEJTĚŽŠÍ na této životní zkušenosti je překonat pochybnosti o sobě, přenést se přes pocit bezvýchodnosti a opustit své zavedené mnohdy velmi neproduktivní vzorce chování. Změňte svůj postoj a naučte se pohlížet na ztrátu práce jako na příležitost začít dělat v životě to, co skutečně chcete.

5 tipů pro efektivní zvládnutí krize při ztrátě zaměstnání

Níže jsem pro vás sepsala pět účinných tipů, které vám při ztrátě zaměstnání pomohou.

TIP 1: Nepitvejte se v minulosti

Zapomeňte na neustále pitvání se v minulosti. Nekonečné úvahy na téma, co jsem udělal/a špatně vám k ničemu nepomohou. Přijít o práci je normální. Doživotní zaměstnání spojené s pocitem absolutní jistoty vám dnes nikdo nezajistí. Navíc, čím dřív pochopíte, že jedinou životní konstantou je změna, tím lépe se vám bude dýchat.

TIP 2: Nespěchejte

Uvědomte si, že řešení vaší situace nelze uspěchat. Hledání vhodné práce je práce, která si vyžaduje váš čas, invenci a energii.

TIP 3: Odmítnutí berte s klidem

Uvědomte si, že pokud narazíte na skvělou práci za skvělé peníze za prvním rohem, jde o štěstí a výjimku. Daleko pravděpodobnější je, že nejdříve projdete sérií odmítnutí a neúspěšných přijímacích pohovorů. Jde o normální zkušenost. Pro jednoho zaměstnavatele budete přeškolení, podle druhého vám bude chybět praxe, třetímu nesedíte do týmu.

TIP 4: Buďte pozitivní

Pracujte na svém vnitřním postoji. Pakliže půjdete na přijímací pohovor s přesvědčením, že to nemá cenu a že neuspějete, budete působit ne-sebevědomě a nemotivovaně. I když se vědomě budete snažit o opačný dojem.

Uvědomte si, že to, co v interakci s jinými lidmi (tedy i na přijímacím pohovoru) vždy rozhoduje, je kouzlo osobnosti (bez ohledu na věk, pohlaví, praxi). A na to se zaměřte. Každý pohovor uchopte jako zkušenost a příležitost k tomu, posunout se dál. Nevzdávejte se. Vaše okolí vám bude oporou a podpoří vás, pokud vy sami nepodlehnete pasivitě.

TIP 5: Dopřejte si čas pro přemýšlení

Využijte čas oddechu smysluplně. Popřemýšlejte, co chcete v životě dělat. Přemýšlejte za roh své dosavadní zkušenosti. Pokud vás extrémně netlačí finance, dopřejte si odstup v podobě dovolené. Uvědomte si, že můžete změnit obor. Můžete začít podnikat. Můžete si doplnit vzdělání a absolvovat nějaký rekvalifikační kurz.

Ten největší limit, který máme v hlavě, je to, co si v tuto chvíli nedovedeme představit. Nezapomeňte, že změna zaměstnání pro vás může být obrovskou příležitostí pro posun v kariéře, zvýšení pocitu spokojenosti a naplnění.

Životní krize jsou normální

Naše životní realita nás paralyzuje jen tehdy, když se jí paralyzovat necháme.

Zažívat životní krize patří mezi normální zkušenosti. A normální je také dovolit si po krizi zvednout se a jít dál.

Volba našeho vnitřního postoje k situaci je vždy otázkou naší vnitřní svobody. A tu je třeba si chránit jako ten nejcennější poklad, který máme.

Naučte se změnit svůj způsob myšlení

Chcete se naučit, jak změnit svůj přístup k řešení životních výzev? Chcete se naučit, jak změnit svůj způsob přemýšlení z fixace problému na myšlení problémy řešící? Naučte se to na sebezkušenostním výcviku Kouč.

Chcete se naučit pomáhat ostatním měnit jejich životy? Naučte se koučovací a NLP techniky na kurzu Kouč osobního rozvoje – v kompletním startovacím výcviku pro vaši úspěšnou praxi.

Těším se na vás!

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.